Husákovy děti (r.n. 1968 – 1983)
Jeden komentář u mého příspěvku mě navedl dál v úvaze o dnešním rozdělení rolí mezi mužem a ženou.

🗣️ Bavila jsem se o tom s kamarádkou. Řekla:
„Hele, dnešní chlapi to mají jinak, chtějí být doma s dětma, mít tu tátovskou mateřskou po porodu, chodit na nákup, vařit, vymýšlet program, zapojit se. Ale jde o to, která je to věková skupina! My jsme jiná generace…“

CVAK! My jsme jiná generace! Fungování našich rodičů bylo dost podobné:

🧔‍♀️ Máma – navaří, vypere, podepíše žákovskou, zajde na třídní schůzky, dotáhne domů nákup, poklidí v obýváku, ustele manželskou postel, upeče cukroví, pověsí prádlo a udělá pohodu.
🧑‍🦰 Táta – občas zajede na velký nákup, po práci odpočívá u televize, je unavený, čeká na večeři, pomáhá s úkoly – většinou matematika, nechává v koupelně trenky, nestará se o to, jestli je navařeno, dokud sám nemá hlad, dělá chlapské práce – vrtá, řeže, piluje…a možná luxuje, ale tváří se u toho jako když jde na popravu, občas to přehodí na děti za malou úplatu.
🤸‍♂️ MY – Děti – v pokojíčku, palanda, dva stoly na úkoly, když je místo, jinak střídačka, nerušit tátu po nedělním obědě, když podřimuje v křesle a hlavně mu nebrat ovladač od televize nebo nepřepínat. Jít ven, s kamarády, se psem a s košem. Zalít kytky. Dojít pro pivo, pro rohlíky a mlíko.
👨‍👩‍👧‍👦 Rodina – prázdniny – 2 týdny spolu, tábory, zima – lyžák „od“ práce, nebo nic. Víkendy a část prázdnin u babičky. O pocitech se skoro nemluví, děti přece nevědí, co chtějí, máma si pobulí a probere to s kámoškou u vína, a táta je chlapák. Respektování autorit bez řečí.

🕰️ Bylo to tak, jak to bylo. Pak přišla 90tá léta. Taky nářez. SVOBODA. Ale tyhle všechny děti, jako jsem já, šly do partnerských vztahů v určitých časových rovinách, s určitou představou a zakořeněnými vzorci a rolemi, které buď dodnes kopírují a nebo je během života mění.

🧠 A teď ta myšlenka:
🍀 soužití mužů a žen je jiné, než jaké měli naši rodiče. Máme víc možností, víc technologií, pracujeme s emocemi, věnujeme se sami sobě, věnujeme se hodně našim dětem, můžeme se učit, co chceme, máme víc peněž, máme jiné pracovní tempo, víc zábavy, ale náš ročník narození a doba, ve které jsme vyrostli, nám tak trochu určují, s čím se v soužití teď, v této době, potýkáme:

➡️ někdo chce fungovat „po staru“
➡️ někdo chce „nový model,“ hltá nové možnosti, žije podle „nových“ vzorců, předává to svým dětem, ukazuje, jak se boří staré zajeté koleje a tvoří se nová cesta
➡️ a pak jsou tu páry, kde jeden chce jít novým směrem a ten druhý stagnuje, protože se nechce pustit „toho svého jistého,“ nechce vylézt z ulity, jednou to přece fungovalo, tak proč to měnit?

A PRÁVĚ NA TOMHLE ROZCESTÍ SE POTKÁVÁME. MUŽI I ŽENY. JAK DÁL?