Znáte ten pocit, kdy chcete být součástí,
být na stejné vlně a ono to nejde?

Máte dobré nápady, vymýšlíte plány, zajímáte se a rádi byste byli víc součástí života svých blízkých. Ať už je to rodina nebo přátelé. Máte energie na rozdávání, těšíte se na společné chvíle, a přesto máte pořád pocit, že jste tak trochu na okraji dění?

Chtěli byste se podílet na plánování oslav, společných chvil,
máte názory, které Vám přijdou dobré, ba dokonce prospěšné, ale když je řeknete nahlas, vrátí se Vám zpátky vlažný úsměv, lehké pokývnutí, zvednuté obočí a někdy i zasmání.
Ale nejste blíž.

Necítíte se s nimi špatně.
Jen zůstáváte s pocitem, že nemáte žádný vliv.
A přitom víte, že je máte rádi. A oni Vás.

Rádi Vás vidí, rádi s Vámi mluví, ale jste pro ně jiný druh.
Máte jiný humor, postoj k životu, hodnoty,
a přesto pořád doufáte, že se to jednou prolomí.
A tak to pokaždé zkoušíte.
Někdy máte dokonce pocit, že jste jako čerstvý vánek
v jejich životě, že už, už saháte po klíči, který otevře
dveře k větší blízkosti. A ono se to nestane.

Být vítaný totiž nutně neznamená být součástí.
A ne všude, kde Vás mají rádi, musíte mít své pevné místo.

Mějte se krásně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *